úvod Vodní Dlouhá spodní Dlouhá horní Bartošova náměstí Míru I. náměstí Míru II. Rašínova radnice Soudní Zarámí
Pokračováním o pojednání o ulicích Starého Zlína je Dlouhá ulice. O této ulici nejlépe pojednává článek Akad. Arch. Eduarda Staši, který ji nejlépe vystihuje.
Staša píše:
Už od svých středověkých počátků byla Dlouhá ulice zřejmě nejvýznamnější. Jako komunikace byla součástí nejstarší „húčné“ cesty, která vedla z Otrokovic napříč rynkem, Dlouhou ulicí a dál kolem Horního mlýna do Vizovic. Tak to vidíme ještě na nejstarší dochované mapě Zlína z let 1780 – 90. Jako městská ulice byla někdy kolem roku 1500 za Viléma Tetoura prodloužena, jak tomu napovídá rozdělení usedlostí na rolnické grunty a podsedky. Okolo roku 1600 měla po obou stranách asi 40 usedlostí, což představovalo pětinu zlínských obydlí. Nejdražším gruntem v ulici byla prý usedlost Mikuláše Kratochvíla v ceně 500 zlatých. Nejméně hodnotné pak byly osamělé chalupy za mostem přes Dřevnici, když cigánovská náves tehdy ještě neexistovala.
V průběhu pozdějších let se ustálilo rozdělení ulice na Dlouhou – dolní od tzv. Lenfeštu / to bylo místo překlenutého mlýnského náhonu u dnešního podjezdu) k ulici Zarámí a Dlouhou-horní, od Zarámí ke kostelu. Dál to bylo Nadkostelí. V horní části bydleli převážně řemeslnící a domkaři s úzkými štíty domků do ulice, stavěnými hluboko do dvora. V dolní části bývalo hodně sedláků s dlouhými frontami domů s vraty. Odsud měli blízko ke „Štrku“ do Dřevnice, kde mohli brodit koně a umývat povozy. Patřily mezi ně v 19. století i později rodiny Kovaříků, Šmigurů, Habrmanů, Skácelíků, Jasenských a další.
V 17. století se poprvé setkáváme s ulicí Za rámy (Zarámí) a po dalších sto padesáti letech s ulicí Kvítkovou, obě ulice se prolínaly s ulicí Dlouhou. O kousek dál k jihu vyúsťovala ulice Hlavní (25. února) od náměstí v místě, kde stával dřevěný kříž s rumpálovou studnou, zaměněný později za kříž kamenný a pumpu železnou. Toto charakteristické zákoutí s domkem pekaře a obchodníka Turny a s pohledem na horní část ulice s kostelem v pozadí ukazuje dobová fotografie z roku 1912.
Dolní Dlouhá ulice byla poblíže Lanfeštu přerušena uličkou na Oltáře (později ul. Vodní) a uličkou Santražiny, vedoucí kolem stodol k Hornímu mlýnu (stával za dnešní Hornomlýnskou ulicí). Na rohu Zarámí pod Pelčákovým domem bývalo mýto a naproti Barvičův hostinec „Na mýtě“, zvaný též „Na rožku“. Bývalo tu živo zvláště o výročních trzích, kdy se na Zarámí prodával dobytek a prodej se stvrzoval "litou".
Horní Dlouhá ulice byla pod kostelem přerušena ulicí Potrubnou, malým blokem domů pod kostelem a uličkou ke hřbitovu kolem fary. Tento romantický kout, k němuž patřila také stará zlínská škola a starobylé kaštany za kostelem, změnil svou tvář v letech 1933–34. Tehdy došlo k probourání nové městské třídy do východní části města před dům a továrnu obuvi bratří Kuchařů. V těchto letech začal mizet i blok starých domků s chudobincem a stará škola pod kostelem. Vzniklo náměstíčko, vymezené velkým rohovým domem sklenářství Fr. Javorského (Divadelní kavárna) a patrovým domem advokáta Šalera, který byl v roce 1959 zbourán pro stavbu nového divadla. Oba pozoruhodné domy byly dílem zlínského architekta Miroslava Lorence.
Velké změny v dolní a střední části Dlouhé ulice začaly její velkou úpravou a stavbou podjezdu v roce 1936, několika činžovními domy z třicátých let a rosáhlými asanacemi.
(konec citace Akad. Arch. Eduarda Staši)
Tak, jak byla pojednána Vodní ulice, tak podobně bude popsána i Dlouhá ulice a to z hlediska jak jednotlivých domů, tak také případných foto.
Tento dům patřil Bednaříkům. Byl postaven již před stavbou Perlčákova domu asi kolem roku 1930. Tomu také odpovídá číslo domu. Původní parcela nebyla v době číslování domů zastavěná. Vlastně patří tento dům do ulice Zarámí. Východní část zasahuje do ulice Dlouhé.
V roce 1820 zde bydlel Josef Klátil.
V roce 1934 Dr. Kraus, veterinární lékař z Prahy, postavil činžovní dům s dvěma obchody v přízemí. V jednom byla lékárna "U samaritána", v druhém bylo kožešnictví.
V roce 1820 zde bydlela Tekla Šenkeříková
Před bouráním zde bydleli Chlůdovi, Josef Chlůd byl obuvníkem.
V roce 1820 zde bydlel Metod Mezeříčský.
O tomto domě toho mnoho nevím. Bydlel v něm MUDr.Souček.
V roce 1820 zde bydlel Blažej Zapletal a Jan Hanaček
O tomto domě toho moc nevím. Pamatuji si již nový patrový dům, ve kterém byla zřízena "Bzenecká vinárna". Kdo ho postavil, nevím, ale nájemcem byl pan Bumbálek. V patře domu bydlel Guston Procházka, měl syna a dceru. Vinárnu znárodnili a provoz převzaly "RaJ". Vedoucím byl Snášel, později Pata.
V domě bydlela rodina Hašpicova. Dle popisného čísla byl asi dům postaven v pozdější době.
V roce 1820 zde byl zaniklý grunt.
I když grunt zanikl, tak mu zůstalo popisné číslo domu a nový dům byl postaven v původní zástavbě ulice. Zde bydlela rodina Menšíkova. Ondřej Menšík se oženil s Marii Šimkovou *27.3.1863 v domě č. 99. Otec Marie se jmenoval František.
V roce 1820 zde bydlel Michal Januška.
Tento dům koupila Františka Marková v roce 1896 od Ignáce Sousedíka za 1046 zlatých a 46 krejcarů. Zde Markova rodina bydlela asi do roku 1927. V tu dobu pravděpodobně koupila sestra Františky Marie Marková dům č. 408 v Potokách a rodina Markových se tam přestěhovala. Do domu č. 100 na Dlouhé ulici se nastěhoval z Vodní ulice č. 345 Štěpán Klátil s rodinou. Syn Josef Klátil se v roce 1932 oženil s Marií Stašovou a zařídil si v domě krejčovskou dílnu s obchodem do ulice.
Fotografie domu je již po přestavbě, bylo to po zrušení živnosti.
V roce 1820 zde bydlel Jan Jaroš
V 30 letech zde bydleli Masní. Pan Masný se jmenoval Melichar a jeho manželka Anna, rozená Červinkova. Červinkovi bydleli na Trávníku v Nádražní ulici v domě č. 550. Pan Jugas František se přiženil k Červinkům ze Štípy. Masní měli dvě děti : Jarmilu a Zdeňka, Zdeněk byl tiskař.
V domě bydleli Skácilíkovi.
František Skácilík *7.9.1850 ve Štípě, manž. Františka Zbořilová *7.2.1854, děti - František *17.9.1888 - junior, Anna *19.5.1876
junior František Skácilík *17.9.1888 manž. Františka Stuchlíková *3.3.1890, děti - Jaroslav *20.7.1913 - učitel, František *23.1.1915, Josef *1.2.1920 , Marie *2.5.1923
učitel Jaroslav Skácilík *20.7.1913 manž. Božena Dostálová *14.6.1914, děti - Jana *19.8.1938, Eva *28.1.1940, Jiří *14.5.1943
Je velmi zajímavé zjištění, že Anna Skácilíková se provdala za Vincence Červinku, který bydlel na Bartošově ulici v č. 461.
V roce 1820 v domě bydlel Kašpar Bešťák.
V roce 1935-36 dům koupil Konrád Čermák *1904 †1945 a v domě zřídil obchod koloniál. Též prodával palivo a uhlí. S manželkou Bohumilou Mlýnkovou *1909 měl dvě děti – Alice *1933 †2009 v Praze, Jaroslava *1938
V roce 1948 byl obchod zrušen a upraven jako byt.
Fotografie ukazuje již dům po úpravě.
Původní dům měl parcelu s číslem jen 187. Později po zbourání byla parcela rozdělena na dvě stavební místa jak je to zřejmé ze situace. V tomto domě bydlela rodina Hegerova. Usuzuji, že podle popisného čísla byl dům postaven asi v období po 1.světové válce. Pan Heger pocházel asi z Rakouska.
Po roce 1948 se do domu nastěhovala rodina Simajchlova.
V roce 1820 zde bydlel Jiří Vrzalík
Původní dům měl parcelu s číslem jen 187. Později po zbourání byla parcela rozdělena na dvě stavební místa jak je to zřejmé ze situace. V tomto domě bydlela rodina Divackých.
V roce 1820 zde bydlel Jan Hrbáček
Pak zde bydlel Leopold Řehák *3.8.1886 s manželkou Annou Tlusťákovou. Otec byl František Tlusták a matka byla rozená Plášková. Později zde bydleli Dlabajovi.
V roce 1820 zde bydlel Jan Kovařík
Parcelu č. 393/2 s č.p. 108 dostala vnučka Vančuříkova, rozená Habrmanová, včetně postaveného nového patrového domu. V přízemí byl obchod s nábytkem firmy „Osolsobě“. Vedlejší dům též patrový měl v přízemí sklad nábytku vedlejší prodejny. Později tam byla autoškola.
Po smrti rodičů syn Ing. Vančuřík prodal 22.6.1983 dům Oldřichu Pavlůskovi a ten jej prodal současným majitelům.
V roce 1820 zde bydlel Pavel Kilhof
V domě bydlel Hubert Klaus, který měl za manželku Josefu nevlastní sestru Tomáše Bati. Jmenovala se Bartošová, její otec byl prvním manželem Anny Minaříkové. Bydleli v ulici Dlouhá na „Lampaštu“, dnes u podjezdu. Dělali košťata a prodávali vápno. Hubert Klaus měl s Josefou dvě dcery – Boženu, která se provdala za Dominika Čiperu. Druhá Anna se provdala za Hanačka, hospodského z Březnice. Pak tam bydlel Bruna a ten měl sklenářskou firmu.
V roce 1820 tady bydlela Martin Pastyřík
V roce 22.1.1882 se tu narodil Valentin Březík, obuvník a zemřel 13.8.1932. Pak zde bydleli Mendrevcovi. Měli syna Milana a dceru Annu. Nyní je tam restaurace.
V roce 1820 tady bydlela Martin Pastyřík
Při bourání starého domu č.p. 112 se bratr Rudolf Jasenský rozhodl též o stavbu domu na sousední parcele č. 184/2. Nový dům dostal nové číslo 497. V domě provozoval vyvařovnu, později ve dvoře byla autodílna. Po válce v roce 1947 tam byla autoškola.
V domě měl též přechodně provozovnu Rudolf Baťa, syn Antonína Bati, starosty ve Zlíně, který se odstěhoval z Rašínové ulice z domu č.p. 467. Pak koupil R. Baťa dům na Tyršově nábřeží, kde provozoval autodílnu.
V tomto domě bydlel v roce 1820 Václav Chlubec
Nyní v domě bydlí Ing. Bohumil Jasenský *1934 se svoji manželkou Boženou. Děda Antonín Jasenský se přistěhoval z Dolní Vsi u Fryštáku do Zlína. Jeho syn Bohumil Jasenský *1903 byl řezníkem a starý dům v roce 1930 zboural a postavil nový dům s řeznickým závodem. V roce 1950 bylo řeznictví zrušeno a obchod byl přestavěn na byt (viz foto).
V roce 1820 zde bydlel Petr Šmigura
V roce 1844 se mu 28.10. narodil syn František. Ten se oženil s Marii Hrbáčkovou *10.1.1842 v čísle č.p. 18. Měli spolu 3 děti : Karla *21.3.1875 - byl povoláním kolář – podsedník, Františka *1.5.1870, Barbora *30.11.1876.
Karel Šmigura měl za manželku Karolinu Zavrtálkovou - dcerou starosty Zavrtálka. Měli spolu syna Emila Šmiguru *3.4.1900, který se oženil s Arnoštkou Krejčí *25.4.1900 v Praze. Měli spolu 3 dcery: Drahomíru *21.8.1924 v Olomouci, Miladu *1927 a Jiřinu (nar. 31.12.1928, zemř. 24.12.1983).
Kolem roku 1920 se část domu č.p. 113 zbourala a na parcele č. 162/1 si Emil Šmigura postavil patrový dům č.p. 98. Na parcele č. 162/2 zůstala původní část domu ve kterém na výminku bydlela vdova po Karlu Šmigurovi.
V roce 1820 zde bydlel Petr Šmigura
Dům č.p. 98 byl postaven Emilem Šmigurou na části bývalého domu č.p. 113. Zbývající část domu č.p. 113 zůstala. Vdova po Karlu Šmigurovi tu měla výminek.
Z jakého důvodu, tento dům dostal č.p. 98 lze se jen domnívat. Druhá strana Dlouhé ulice ( západní strana) měla číslování od č.p. 94 až po č.p. 104 event. až po č.p. 108 a číslo p. 98 tam není i když v roce 1820 toto číslo domu existovalo.
V roce 1820 zde bydlel František Vymetal
V době před bouráním zde bydlel Skřivánek. Měl ševcovskou dílnu a opravoval boty.
V roce 1820 zde bydlel Jan Januška
Za manželku měl Annu Bílkovou a měli dvě děti: syna Agnáta *10.9.1823. Dcera Anna se provdala za Jana Klátila *12.7.1819 dne 30.1..1821 a odstěhovala se na Vodní ulici do č. 345. Syn Ignát měl dceru Rosálii *28.8.1862, která se provdala za Františka Červinku, zůstala bydlet v rodinném domě.
V roce 1820 zde bydlel František Vojáček a Josef Kohout
Pak zde bydlel Karel Malota s manželkou Františkou Břesťákovou. Měli dva sny: Jana Malotu *26.2.1885, Leopolda Malotu *10.12.1885. Leopold Malota se oženil s Antonií Fimbingerovou *11.11.1886 a nastěhoval se do domu č. 121 na Dlouhé ulici. Tam provozoval živnost sedlářskoua čalounickou. Jan Malota zůstal bydlet v domě po rodičích.
V domě bydleli Řehákovi
Vincent Řehák s manželkou Annou Klinkovskou měli dva syny: Leopolda Řeháka * 3.8.1886, ten bydlel na Dlouhé ulici v č. 104 a dům prodal Dlabajům.
V roce 1820 zde bydlel Martin Malinka
Později zde bydlela rodina Jana Kovaříka *22.2.1844, měl dva syny, jeden byl hodinář a druhý prodával kůže a obuvnický materiál po výrobu bot.
V roce 1820 zde bydlel Jan Kohout
Co si pamatuji tak v tomto domě bydleli bratři Kopečtí. Jeden provozoval stolařství a druhý pohřební ústav.
V roce 1912 byla v tomto domě první úřadovna Živnostenské záložny.
V tomto domě v roce 1820 bydlel František Červinka
Po zbourání starého domu zde bydlel Svatopluk Klinkovský. Měl živnost na prodej uhlí a dřeva na pálení. Byl náčelníkem SOKOLA.
Pan Klinkovský měl tři děti – Miloše, Svatoše a Marii. Po zbourání většiny domů Dlouhé ulice si syn Svatoše postavil dům na Slovenské ulici i s číslem č. 120.
V roce 1820 zde bydlel Jan Orlíček
V roce 1890 tam bydlel Karel Mezírka, ten v roce 1891 dům prodal Josefu Malotovy. Bratr Josefa Maloty byl Karel Malota *1.11.1858, byl tkadlec a bydlel na Dlouhé ulici č. 116. Karel Malota měl syna Leopolda *10.12. 1886 a byl vyučen sedlářem. Později v domě č. 121 na Dlouhé ulici provozoval čalounictví. Jeho žena byla rozená Fimbingerová a *11.11.1886. Karel Malota měl ještě syna Jana Malotu *26.2.1885 a ten zůstal bydlet na Dlouhé ulici v č. 116.
Jedná se o dům Svatopluka Pelčáka, obuvníka, který postavil na původním starém domě nový dvojdům. Jižní dům z Rašínovy ulice má č. 74 a severní část v ulici Dlouhá č. 122. Byl postaven v roce 1932. Jeho syn Svatopluk byl také ševcem a měl jak ve starém domě, tak i novém domě obuvnickou dílnu.
Ing. Jaroslav Klepal, in memoriam
úvod Vodní Dlouhá spodní Dlouhá horní Bartošova náměstí Míru I. náměstí Míru II. Rašínova radnice Soudní Zarámí
© Starý Zlín 2007-2019
tvorba www, firemní a svatební videa
SKILL production
Jsou tyto stránky responsivní?
Veškerý obrazový materiál na www.staryzlin.cz je opatřen ochranným vodoznakem, obsah těchto webových stránek je chráněn vlastním autorským právem nebo autorským právem jiných stran. Kopírování, rozšiřování, pronájem, vytěžování nebo jakékoli zužitkování obsahu je bez souhlasu autorů zakázáno, neoprávněné užití jakéhokoli obsahu je postižitelné v občanskoprávním i trestním řízení.