StarýZlín

Möhlin je město v okrese Rheinfelden, rozkládá se podél řeky Möhlinbach v Aargau ve Švýcarsku. V roce 1932 zde firma Baťa otevřela svou továrnu. Výstavba továrních budov a okolních obytných prostor byla inspirována původním urbanismem města Zlína v Československu. Möhlin má rozlohu 18,79 kilometrů čtverečních. Většina obyvatel kraje hovoří německy, italština je druhým nejčastějším jazykem.

Obě města spojují historická pouta. Ta byla vytvořena rozvojem firmy Baťa a stvrzena tragickým úmrtím Tomáše Bati při jeho letu na otevírání nové pobočky v Möhlinu v roce 1932.

Boty se začaly v Möhlinu vyrábět téhož roku a produkce tam vydržela až do roku 1990. Z továrních budov se stal ''Baťa Park'', který je z části památkově chráněný. V současné době města spojují společné přístupy k nalezení nové dynamiky týkající se nejen roviny ekonomické, sociální a vzdělávací, ale i kulturní.

Oficiální podpis smlouvy o partnerství se uskutečnil 27. května 2017 v Baťově vile ve Zlíně při příležitosti Švýcarsko - české slavnosti. Kromě podpisu smlouvy došlo také k výměně cenných městských artefaktů. Starosta Möhlinu obdržel od primátora Miroslava Adámka symbolický klíč od zlínských městských bran. Na oplátku obdržel od starosty města Möhlin Fredy Böhniho prapor města Möhlin.

Zdroj informace:  statutární město Zlín

Protesty ve Švýcarsku

Ne vždy a ne všude ale českého obuvníka vítali s otevřenou náručí. Třeba ve švýcarském Möhlinu, který leží na Rýnu jen pár kilometrů od Basileje, se chvíli dokonce zdálo, že své město tady Baťa nepostaví.

Švýcarští výrobci obuvi byli totiž zásadně proti tomu, aby do jejich země přišla levnější výroba.

Úřady na čas vydaly rozhodnutí o pozastavení stavby továrního areálu. Řada místních lidí ale jeho vznik podporovala, protože nabízel nová pracovní místa.

Tomáš Baťa boj vyhrál a v roce 1932 se z Otrokovic vypravil na otevření první haly v Möhlinu. Což byl právě ten osudný let, při kterém pilot v mlze zřejmě ztratil orientaci a zřítil se.

Firma ale v zahraničí uplatňovala i své mimopracovní plány.

"Baťa všude vytvořil takové malé Zlíny se vším všudy," upozornila Horňáková.

Někteří měli pocit utiskování

To znamená, že i za hranicemi platil baťovský životní styl. K domu patřila upravená zahrádka, do domácností putoval firemní rozhlas i povinné baťovské noviny a časopisy, stejně jako povinné sportovní a společenské akce.

A to se některým nelíbilo. "Moje matka Baťu nenáviděla, protože se domnívala, že lidi utiskuje," prozradil autorům výstavy pětasedmdesátiletý John Tusa, syn bývalého generálního manažera East Tilbury.

"Firma požadovala všechen váš čas, a to se mé matce nelíbilo," vysvětlil pamětník.

Vysvětlení je zřejmé. Zlín se na začátku století teprve rozvíjel a lidé se v něm učili žít. Kdežto do zahraničí přišel český obuvník jako nový prvek. A zasáhl lidem do života.

"Ve Zlíně pořád vidíme vztah mezi vedením podniku a zaměstnanci idealisticky. Jinde mají postřehy i jiné," potvrdila Horňáková.

Pravdou ale je, že satelity byly vybavené vším, co zaměstnanci potřebovali. Třeba v Möhlinu byly domky různých typů bydlení od ubytovny pro jednotlivce po domy pro dvě i více rodin. Byla tu klubovna, kde se pořádaly společenské večírky, kadeřnictví, obchody, bazén i sportoviště.

Řekli o životě v Baťově městě

"Dříve to tu bylo vedeno velmi diktátorsky. Úplně na začátku tu byl jeden velmi obávaný ředitel. Nesměli jsme si hrát na trávníku, na to byl areál příliš krásný a pěstěný. Byli tu zahradníci a tak. Zajímavá na této myšlence byla komunita, všichni dohromady jsme byli jedna velká rodina, tenhle koncept považuji za úžasný."

Karin Blinkertová, Möhlin, vyrostla v Baťově kolonii

Zdroj informace:  zlin.idnes.cz