partner nadace

generální partner

hlavní partner



Starozlínské noviny historie ZOO Zlín dědečkův archiv fotoblog V. Šilhana podzemí

Historie zlínské ZOO
Kateřina Svobodová

ZOO Zlín autor

PRVNÍ ZMÍNKY O ZOO

Kořeny zoologické zahrady ve Zlíně

Nyní již skoro neznámá zoologická zahrada, která byla zřizována z iniciativy firmy Baťa, vznikla na počátku 30. let 20. století a existovala zde přibližně jedno desetiletí. Přestože byla otevřená pouze krátkou dobu, patřila mezi nejstarší veřejné zoologické zahrady v republice. Její první působiště se nacházelo v městských sadech ve Zlíně a později se přesunula na Tlustou horu nad město. V současné době patří mezi nejznámější zoologické zahrady v republice nedaleká ZOO Lešná. A i díky ní povědomí o ZOO, která kdysi byla jedním z několika nejpřitažlivějších kulturních zařízení předválečného Zlína, upadá.

Zřízení zoologické zahrady ve Zlíně v roce 1930 souvisí s úsilím podnikatele a zároveň starosty Zlína Tomáše Bati o modernizaci města, odstranění hospodářských staveb bývalého velkostatku v jeho centru, vytvoření vzorného zahradního města a zpřístupnění všech parků, zahrad a lesů veřejnosti (zejména zaměstnancům Baťových závodů).

O tom, že by chtěl odkoupit nemovitosti od zlínského velkostatku, vedl Tomáš Baťa usilovná jednání s jejich majitelem Štěpánem Hauptem už od počátku dvacátého století. S postupnou výstavbou moderních továrních budov a celého sídliště baťovských domků v západní části města bylo navíc nutno zajistit zdroje vody na přilehlém zalesněném kopci Tlustá. Zřízením městských parků chtěl Tomáš Baťa propojit západní průmyslovou část s původním městským centrem a obytnými čtvrtěmi na východě. Obojí tehdy oddělovaly zahrady a objekty již zmíněného velkostatku včetně zlínského zámku, jenž byl obklopen uzavřeným parkem.

Odkup pozemků a zámku

Podle zlínského archiváře Vladimíra Štroblíka odkoupila v květnu 1927 firma Baťa pro město Zlín bývalé panské pozemky a les Tlustá za 900 000 korun a v červnu 1929 za dva milióny korun i zlínský zámek. Koupí zámku s přilehlým parkem, hospodářskými budovami a zelinářskou zahradou byly vytvořeny podmínky pro odstranění bývalého hospodářství Hauptova velkostatku ve Zlíně a mohly začít rozsáhlé úpravy.

V souladu s regulačním plánem od Františka Lydie Gahury z roku 1927 se zřídily v samém středu města zelinářské zahrady a zámeckém parku městské sady. Jejich hranici tvořila na západní straně továrna, na severu Bartošova ulice, východně ulice Pivovarská (od r. 1934 Soudní) a Komenského škola, na jihu pak budovaná školní čtvrť. Zlínský zámek i s parkem přejímali od Štěpána Haupta zástupci města Zlína ve středu 2. října 1929 a ještě téhož dne se začali dělníci bourat zámecký plot. Záměrem bylo umožnit přístup veřejnosti do městského parku ze všech stran.

Zámecká budova v parku byla v únoru 1930 přeměněna v Klubovní dům a zároveň byl upraven i zámecký park. Firma Baťa na jeho úpravu pro potřeby města vynaložila 2 350 000 korun. Bouraly se cihlové ohrady, upravovaly záhony, cestičky, instalovaly parkové lavičky. Spolu s Klubovním domem se nově upravený park stal společenským střediskem Zlína. Bývalý zámecký park byl zpřístupněn veřejnosti v den tradičních oslav Svátku práce 1. května 1930. Pro děti bylo v parku zřízeno několik hřišť, bazén s vodou a také první klec se zvířaty – a ta se stala zárodkem budoucí zoologické zahrady.

První zvířecí obyvatelé

Po zpřístupnění parku v květnu 1930 pobývaly v kleci čtyři opičky a do jednoho z malých jezírek bylo umístěno deset želv. Na podzim roku 1930 byly želvy přemístěny, jezírko zvětšeno a prohloubeno a jeho novými obyvateli se stali tuleni. Párek tuleňů (jeden o váze 70 kg, druhý 140 kg) spolu s několika dalšími zvířaty byl pro zřizovanou zoologickou zahradu ve Zlíně zakoupen u firmy Hagenbeck v Hamburku. Další zvířata přezimovala v tehdy ještě nezbouraných objektech bývalého velkostatku. Vedle již dříve zakoupených opic a deseti želv zde čekali na jaro dva mývalové, osm pestrobarevných papoušků a párek trpasličích indických holubů. Z ledna 1931 máme díky Vladimíru Štroblíkovi zprávy i o dvou párech daňků (hnědých a bílých) a ochočeném srnečkovi, kteří pobíhali volně ve velké ohradě u Bartošovy ulice a tamtéž v menší ohradě byl chován i párek indických pávů. V jednom ze dvou jezírek plavaly čtyři indické kachny, pár čínských labutí a dvě holandské husy. Koncem ledna 1931 měla zlínská zoologická zahrada celkem 43 zvířat a jejich počet se měl dále zvyšovat. Náklady na nákup a udržování zvířat hradila firma Baťa.

Lví atrakce

Největší popularity se brzy dostalo zlínské zoologické zahradě díky darovanému berberskému lvíčku. Ten se také stal po dobu trvání zlínské zoo její největší chloubou. Podle informací Státního okresního archivu ve Zlíně se o darování malého lva zmínila řada regionálních i celostátních novin poprvé 10. dubna 1931.

Lev, který dostal jméno Cézar, se narodil v lednu 1931 v přerovském zimovišti rakouského cirkusu Rebernigg. S tímto cirkusem přijel v březnu téhož roku do Zlína. Jeho představení měla ve Zlíně mimořádný úspěch; cirkusový stan tu zaplnili návštěvníci do posledního místa. Ať už byly záměry majitele cirkusu Rebernigg jakékoliv, věnoval půlmetrákové lvíče Tomáši Baťovi. Než byla pro malého lva v městském parku vybudovaná prostorná klec, proháněl se několik dní volně v zahradě továrníkovy vily.

Příkladu pana Rebernigga následoval také ředitel slavného českého cirkusu pan Kludský, který před závěrem prvomájových oslav r. 1931 daroval Tomáši Baťovi další lví mládě staré teprve několik dní a dosahující padesáticentimetrové délky. Čtyřměsíční Cézar tak dostal kamarádku Betty a budovaná zoologická zahrada další malé lvíče.

ZOO JAKO ZDROJ POUČENÍ, ZÁBAVY I ZVÍŘECÍCH PRACOVNÍKŮ

Strasti a slasti zoologické zahrady

Vedení Baťových závodů chtělo, aby jejich zaměstnanci a také široká veřejnost nalezli ve zlínské zoologické zahradě zábavu i poučení. Firma Baťa se starala o nákup zvířat a byla nucena upozorňovat návštěvníky parku, jak se mají v ZOO chovat, aby draze zakoupená zvířata nebyla ohrožována na životě a zdraví. V den oslav Svátku práce roku 1930, kdy se tradičně sjíždělo do Zlína velké množství lidí z celé republiky, neopatrností návštěvníků spolkla samička tuleně kapesník, který jí ucpal střeva, a zvíře po pěti dnech pošlo.

I přes tuto ztrátu se zoologická zahrada v městských sadech stále rozšiřovala. V první polovině května 1931 byl získán exemplář velkého pelikána a jeden velbloud, jednalo se též o koupi slona. Poslání zoologické zahrady jako místa oddechu pro obyvatele Zlína a zároveň i střediska dalšího vzdělávání školní mládeže se setkávalo u zlínských občanů se zájmem a pochopením. V červnu 1931 daroval zoologické zahradě zlínský kolář František Valčík dvě káňata lesní, v listopadu pak zlínskou zoo obohatila další dvě zvířata: Užhorodský advokát JUDr. Hořejší jí daroval krásnou lišku z Podkarpatské Rusi a zároveň přibyl velký jezevec, ulovený lesním na Hvězdě u Vážan na Kroměřížsku.

Baťovy podnikatelské záměry se zvířaty

Chov některých zvířat ve zlínské zoo měl i odlišný (a zcela praktický) význam. Dokládá to zajímavá příhoda z knihy Zdeňka Pokludy „Jak se buduje světová říše“. Historka se váže k velbloudu a potřebám Baťovy firmy. K cestám do ciziny používal zlínský šéf od roku 1928 letadlo a pověstným se stal jeho let do asijských a afrických zemí na přelomu let 1931 a 1932, jejímž přípravám předcházelo právě zakoupení velbloudí samice s mládětem Pepíčkem pro zlínskou zoologickou zahradu. Bylo to pouhé čtyři roky po senzačním Lindberghově letu přes Atlantik, když se pětapadesátiletý Baťa vydal na dalekou cestu, která byla velkým dobrodružstvím i sportovním výkonem (Baťu doprovázel jen o pár let mladší František Meisel). Rozsáhlé přípravy na tuto cestu jistě nebyly náhodné, neboť o Tomáši Baťovi bylo známo, že před každou velkou cestou do světa studoval podrobně knihy o zemích, které hodlal navštívit. Baťovi společníci v těchto zemích si povšimli, jak jejich šéf bedlivě pozoruje chování velbloudů v různých situacích. Brzy nato přišla z Indie do Zlína obsáhlá instrukce (vypracovaná samozřejmě Tomášem Baťou), která obsahovala podrobné návody na zhotovení nosné dřevěné konstrukce na velblouda. V té by se přepravovala obuv v krabicích z přímořských přístavů do vnitrozemských pouští. Karavany velbloudů hodlal Baťa využívat pro pravidelnou přepravu zboží v nehostinných krajinách Afriky, Indie a Číny.

Podrobné instrukce obsahovaly též data o cenách velbloudů v různých zemích, o únosnosti zvířete, spotřebě potravy, denním dopravním výkonu, a dokonce i údaje o mzdě muže, který má velblouda řídit a konečně též cenu za dopravu jednoho páru obuvi. Šéfův příkaz končil po „baťovsku“ pragmaticky a stručně: „Velblouda máte v zoologické zahradě, tak si to s ním vyzkoušejte.“

Hned v lednu 1932 zhotovilo návrhové oddělení firmy Baťa konstrukci a Josef Vaňhara zaznamenal, jak vypadala zkouška prováděná v tehdejší malé zoologické zahradě v parku u zámku: „Ošetřovatel a dva dobrovolníci tam zrovna honili Pepíka, sotva půlročního velblouda, jinak kamaráda zlínských dětí, tentokrát nějak rozdurděného, protože se nechtěl dát chytit… Opodál přihlížel čtvrtý – tesař s jakousi konstrukcí z latěk a s bedýnkou nářadí; čekal, jak nadháněná dopadne … Po chvilce … padla poslední otázka: Ještě mi povězte, proč tady honíte toho dobráka Pepíka? – Jó, to je zas jiná. Dokončujeme standardizaci prodejen, osmiček. Pro pouštní arabské země má být celé zařízení – skládací pult, regál i zkoušecí stoličky – jen tak objemné, aby je unesl na hřbetě jediný velbloud. Tak zkoušíme vyrobit vzorovou konstrukci, na jakou by se to dalo naložit.“

Nakonec se akce u Pepíka bohužel nesetkala s pochopením; zkoušející exportéry neustále ohrožoval kopáním a ani po přilepšené stravě neprojevoval sebemenší zájem o nové zaměstnání.

Období největší slávy

Přes zimu většina zvířat zlínské zoologické zahrady přezimovala v teplých místnostech na „Langrovém“ (staré hospodářské budovy bývalého velkostatku byly zbourány). Jenom daňci zůstali v malé oboře a oba lvi v zateplené boudě v městském parku. Na jaře se postupně opět stěhovala všechna zvířata do parku. Nejprve to bylo několikero druhů různého ptactva – pávi, poštolky, sovy, exotické kachny a husy, snovači, dále orel, káně a jestřáb. Za nimi pak po dalším oteplení přišli mývalové, lišky, opice, drobné exotické ptactvo a velbloudí matka s mládětem Pepíčkem. Začátkem dubna 1932 měla zlínská zoologická zahrada 84 zvířat a očekával se také velký přírůstek ptactva, které se mělo vylíhnout z celé stovky snesených vajec.

Zvířata se nacházela na různých místech v obou městských sadech, zřízených z bývalého zámeckého parku a bývalé zelinářské zahrady (dnešní park Komenského). Zejména děti byly potěšeny umístěním klece s opicemi v parku pod Masarykovými školami. Na podzim 1932 rozrušila příznivce zlínské zoologické zahrady smutná událost. Mladý (teprve půlroční) velbloud Pepíček, který se svou čtyřletou matkou budil velkou pozornost zlínských i mimo zlínských návštěvníků parku, před jejich očima náhle pošel. Příčinou smrti byla podle výsledku provedené pitvy srdeční mrtvice.

Na zimu 1932/1933 se opět většina zvířat přestěhovala na Langrovo. V parku zůstali jen lvi Cézar a Betty, vysoká zvěř, několik párků zlatých bažantů, divoké husy a kachny. K opicím přibyl jeden exemplář mladého zeleného kočkodana, který svou přítulností a ochočeností měl návštěvníkům nahradit uhynulého velblouda Pepíčka. Nejnovějším přírůstkem byla káňata, vylíhnutá ve Zlíně.

V dubnu 1933 proběhla tiskem zpráva o nákupu dalších zvířat. Baťova loď Morava, která nastoupila zpáteční cestu z Indie, kromě jiného zboží vezla také jako upomínku na první cestu po východních mořích exotický náklad tropické zvířeny a ptactva. Kromě většího množství papoušků a jiných tropických ptáků se posádka na lodi starala o opice a zvíře mungo, připomínající naši lasičku. Toto vzácné zvíře koupil v Indii pro zlínskou zoologickou zahradu lodní lékař, ale zda tuto dlouhou cestu mungo přežilo, jsme se již nedozvěděli – další zprávy se o něm nezmiňují.

Provoz ZOO

O zlínskou zoo pečovala po celou dobu její existence firma Baťa. V roce 1933 zaplatila za krmivo pro zvířata 17 255 korun. Na pořádek v parku a také na to, aby lidé neházeli zvířatům potravu, dohlíželi od roku 1930 dozorci městských sadů. Jejich služba začínala ráno v 6.30 hodin a trvala do 13 hodin, v létě až do 21 hodin. Přesto se ale stalo, že někteří jednotlivci špatným chováním zapříčinili uhynutí některých vzácných zvířat. Jak psaly tehdejší noviny, do roku 1934 přišla zlínská zoo o velbloudí mládě, párek tuleňů a mývala. Nebylo také vždy v silách dozorců zabránit neukázněným návštěvníkům přiblížit se ke klecím a drážděním zvířat si způsobit i nějaká poranění. Proto byla na místě občas opakovaná upozorňování na neukázněnost některých návštěvníků zahrady; osvětové a propagační články uveřejňoval místní tisk.

Kam s ní?

Zoologická zahrada v městském parku se trvale těšila pozornosti malých i velkých diváků. Častými návštěvníky se stávali zejména účastníci exkurzí, obdivující Baťovy závody a moderní výstavbu Zlína. Přes oblibu, kterou si tato nevelká zoologická zahrada získala, bylo její umístění uprostřed města považováno za dočasné. Zdálo se, že jejím nejnovějším přírůstkem před přestěhováním budou dvě mláďata z vrhu lvice Betty v dubnu 1934, avšak lvíčata se udržela při životě jen několik málo hodin. A tak se skutečně posledním novým obyvatelem zoologické zahrady v městském parku stal čáp, který v polovině června 1934 samozvaně přilétl do ohrazeného prostoru mezi chovaná zvířata.

Zoologická zahrada se v centru Zlína nedala rozšiřovat a navíc zvířata – zejména v nočních hodinách zvuky, které vydávala – rušila obyvatele města. Za její nové sídlo bylo vybráno již v předstihu budované výletní místo na Tlusté hoře jižně od továrny v nadmořské výšce 458 metru nad mořem. Hned v roce 1927, kdy byl les Tlustá odkoupen pro potřeby města, ho pracovníci Baťových závodů zpřístupnili veřejnosti.

TLUSTÁ HORA


za fotky poděkování přispěvatelům

Milada Lacinová, Hynek Čapka, Rudolf Zachoval

Výstavba rozhledny, vybudování lesoparku

Už při zakládání zlínské odbočky Klubu českých turistů v roce 1926, jejímž zakládajícím členem byl i Tomáš Baťa, vznikla myšlenka vybudovat na Tlusté hoře turistickou útulnu s rozhlednou. Základní kámen ke stavbě rozhledny byl slavnostně položen v rámci tradičních zlínských oslav Svátku práce 1. května 1927. V roce 1933 zde vznikla monumentální vyhlídková věž, která dosahovala výšky 45 metrů. Na věž byl umístěn světlomet sloužící k orientaci letadel. Stavba ocelové věže, kterou projektoval Ing. Vtelenský, byla zajímavá svařovanou konstrukcí bez použití jediného nýtu nebo šroubu. Při stavbě Majáku, jak se věži říkalo, se na jeho kostru spotřebovalo 16 000 kilogramů železa. Mohutný reflektor leteckého majáku poprvé osvětloval Zlín v předvečer 1. máje 1933.

Vyhlídková rozhledna byla umístěna ve výšce 36,5 metru. Tato téměř 50 m vysoká ocelová věž na hřebenu Tlusté hory se stala jedním z nejhezčích výletních míst kraje a turistickou atrakcí samotného města. Z rozhledny byl daleký výhled do všech světových stran, z ptačí perspektivy bylo odsud krásně vidět podřevnické údolí, ale i Svatý Hostýn, kostel poutního místa Dubu a za zvlášť jasného počasí i věže svatováclavského dómu v Olomouci.

V roce 1934 byly v okolí věže upraveny cesty, vybudovány chodníky, rozestavěny lavičky a celé okolí Majáku se přeměnilo v lesopark. K občerstvení návštěvníků sloužil bufet umístěný v typicky baťovském dřevěném domku – hájence určené pro hlídače.

Stěhováni ZOO do nového působiště

S postupným stěhováním zvířat z městského parku do lesa na vrcholu Tlusté hory začali pracovníci ZOO koncem jara 1934 a v první polovině července byla celá zahrada přestěhována. Zvířata byla umístěna v ohradách a prostorných klecích postavených na prostranství před rozhlednou.

Na jaře 1935 se ve společné velké ohradě na Tlusté hoře procházeli daňci, velbloudice a pávi, vedle byly dvě klece s opicemi. V dalších klecích se nacházeli dva mývalové, jezevec, čtyři lišky se třemi mláďaty a dva lvi (Cézar a Betty). Dále byli v zoologické zahradě papoušci, andulky, snovači, hrdličky, zlatí, diamantoví a královští bažanti a ochočený srnec.

Situování zlínské zoologické zahrady na vrcholu hory mělo jednu nevýhodu – nedostatek vody. Studna u Majáku se neosvědčila a voda se musela třikrát týdně dovážet ze sousední vesnice. Tím se vydržování zvířat prodražovalo, ale samotným zvířatům pobyt uprostřed vzrostlých stromů vyhovoval.

Potíže s ochovem mláďat lva berberského

Lev Cézar se měl čile k světu, a tak lvice Betty vrhla na jaře 1935 další dvě mláďata. Sama se o ně ovšem nedokázala starat, a proto byla ošetřována strážcem Majáku panem Vavrušou, kterému se podařilo udržet je při životě osm dní. Před očekáváním dalšího lvího přírůstku požádali zdejší zvěrolékaři o pomoc pražskou zoologickou zahradu a dva ze tří narozených lvíčků byli v roce 1936 předáni do Tróje výměnou za medvědici, která naopak obohatila zlínskou zahradu.

Cézar se stává slavným

Berberský lev Cézar vyrostl do krásy a čekala ho velká kariéra. Pěkně urostlý lev s mohutnou hřívou neušel pozornosti sochaře Bohumila Kafky při jeho návštěvě Zlína v září 1935. Sochař a profesor Akademie výtvarných umění v Praze Bohumil Kafka se totiž připravoval ke zhotovení pomníku slovenského astronoma, generála a politika Milana Rastislava Štefánika v Bratislavě, jehož součástí byla také 3,5 metru vysoká a 6 metrů dlouhá bronzová socha lva bránícího státní znak (tato socha je nyní umístěna na vnitřním nádvoří Strahovského kláštera). Proto byl zlínský lev zapůjčen na půl roku k modelování do Prahy.

Zlínské městské radě Bohumil Kafka napsal: „Bude pod stálým zvěrolékařským dohledem, neboť bude ke mně často docházeti pan profesor Dr. Bílek, předseda družstva zoologické zahrady v Praze – Tróji a profesor zootechniky na České vysoké škole technické v Praze. Podle jeho návodu budu opatřovati správné maso, přiměřeně temperované, i mléko. Lev bude pojištěn na život i proti znehodnocení od chvíle, kdy bude dopraven do Prahy, až do návratu zpět na místo, které sami určíte.“ Cézarův nový domov představovala pohodlná klec ve vytápěném ateliéru.

V únoru 1936 se Cézar s poděkováním vrátil zpět do Zlína. Bratislavský pomník byl odhalen roku 1938 u příležitosti 20. výročí vzniku Československé republiky. Lev se štítem na něm symbolizoval československé legie, jež M. R. Štefánik organizoval. Původní bratislavský památník byl však již roku 1940 demontován. Lev, jako hlavní součást památníku byl po restaurátorském zákroku znovu instalován na bratislavském nábřeží v roce 1988. Originální socha lva Cézara dnes již není k vidění v Bratislavě. Nachází se na vnitřním nádvoří Strahovského kláštera.

K vidění je i vypreparovaná lvice Bety, a to na zámku v Malenovicích. Kastelán Luděk Bubeník o ní říká: „Lvice se dostala do sbírek Zlínského muzea a tato zvířata byla uložena na Lešné, kde měli přírodovědci své pracoviště. Když odtamtud dostali začátkem 90. let výpověď, tak se tato zvířata společně i s Betynou přestěhovala k nám na depozit. I na ní se už podepsal zub času, chuděra je celá popraskaná, takže to není ani tak od neukázněných návštěvníků, ale je to opravdu časem. Proto uvažujeme, že ji asi zase schováme do depozitáře, aby nebyla ještě víc poškozena.“

Projev Tomáše Bati „NEBOJME SE BUDOUCNOSTI!“

Když v roce 1932 letecká nehoda předčasně ukončila plodný život geniálního zlínského velkopodnikatele, byla při té příležitosti firmou ESTA vydána gramofonová pamětní deska.

Skládá se ze tří částí – z projevu Tomáše Bati, který je jediným zachovaným projevem slavného ševce, z recitace z jeho závěti, kterou předčítá člen činohry Divadla na Vinohradech František Smolík a v závěru z Tomášovy nejoblíbenější písně „Neumrem na slame“, která je na začátku a na konci podbarvena zvuky leteckého motoru, který symbolizuje onu nešťastnou nehodu.

Podle Jiřího Bakaly ze serveru Aktuálně.cz se k této desce váže historka, která byla zachycena v roce 1935 v časopise „Zlín“ pod názvem „Kariéra zlínského lva Césara“.

V květnu 1931 byl na zahradě vily Tomáše Bati natáčen slavný Baťův projev „Nebojme se budoucnosti“ firmou Fox Movieton News (jediný zachovaný zvukový snímek Baťova hlasu). V té době stála Césarova klec na zahradě Baťovy vily, a když se do projevu pozorně zaposloucháte, uslyšíte na závěr řvoucího lvíčka Césara. Na dvou místech se zde ozývá jeho temné mručení, sice jako vzdálené zvukové pozadí, ale přece jen dobře slyšitelné.

Jak píše tehdejší tisk: „Až se znovu setkáte s tímto snímkem, poslouchejte pozorně. Tomáš Baťa mluví pevným ostrým hlasem o veliké práci, jež čeká všechny ševce tohoto světa a ve dvou místech ozývá se za jeho slovy temné mručení lvíčka Césara. Tak se připojil královským hlasem k hlasu svého pána.“

Život v ZOO

Zoologická zahrada na Tlusté hoře byla jednou z četných zlínských zvláštností. Rušno zde bývalo od jara až do podzimu – nejvíce ve dnech pracovního volna a o svátcích. Zjara býval život v zoologické zahradě vděčným námětem pro reportáže v novinách. Z nich se tak například dovídáme, že v dubnu a květnu 1939 byli ve zlínské zoo dva lvi (Cézar a Betty), jeden šedý podkarpatský medvěd (Dora), dvojice černých kanadských medvědů, dále čtyři mývalové, čtyři opice, čtyři lišky, jezevec, morčata, v oboře pak daňci, laně a srnčí zvěř, v klecích papoušci a volně se zahradou procházel páv se svými družkami. Celkem se v malé zoologické zahradě nacházelo 40 kusů zvěře.

Péče o zahradu a zvířata byla náročné a neobešla se beze ztrát. Proto byl zaznamenán úspěch, když se podařilo dochovat přes zimu všechna zvířata. Na jaře 1939 očekávala Betty další přírůstek, avšak vychovat mláďata lva berberského bylo v ZOO obtížné (lvíčata vyměněná v roce 1936 za medvědici v pražské zoologické zahradě nepřežila zimu 1937). Také krmení zlínských lvů bylo dost drahé – koňské maso se pro ně dováželo až ze Vsetína, protože v motorizovaném Zlíně byl kůň viděn pouze zřídka. Jednodušší bylo krmení medvědů – ti dostávali jablka, zeleninu a různou rostlinnou potravu.

Zánik ZOO

Na jaře 1939 už byla naše země okupována hitlerovským Německem a hospodářské a politické poměry se rapidně zhoršily. Blížil se začátek druhé světové války a spolu s ním i konec zlínské zoologické zahrady na Tlusté hoře. Zatímco k její návštěvě zvaly místní noviny zlínské občany ještě začátkem května 1939, v tipech na pěší výlety ze Zlína publikovaných v časopise Zlín v červnu téhož roku zmínka o Tlusté hoře, Majáku či zoologické zahradě schází. Naposled se ještě setkáváme s propagací ZOO v brožuře místopisného sborníku Zlín, vydaného v dubnu 1940, kde se píše, že „v létě je na Tlusté hoře umístěna zoologická zahrada“. O její existenci v tom roce svědčí i kritický článek v pátečním Zlíně z 28. 6. 1940, který popisuje příhodu spojenou s nerespektováním upozornění na zákaz krmení zvířat návštěvníky ZOO.

V propagační publikaci vydané pro německé obyvatelstvo o rok později zaznamenáváme v kapitole o vycházkách ve Zlíně už jen upozornění na vyhlídkovou věž – zmínku o ZOO bychom už hledali marně.

A tak víme jen z doslechu a od pamětníků, že pro nedostatek potravy bylo nutné ubohá zvířata prodat nebo utratit. V době omezení zásob bylo další udržování zahrady takřka nemožné. Tíživou situaci v zásobování obyvatel Zlína v té době dokládají měsíční hlášení zlínské četnické stanice. K citelnému nedostatku některých druhů potravin docházelo nejprve přechodně od jara 1940, ale od června téhož roku se zásobovací potíže stupňovaly. K nedostatku vepřového masa se postupně i během následujícího roku přidávaly další potraviny – brambory, mouka, česnek, cibule, máslo, vejce, rýže, luštěniny, koření a další.

Také zlínská rozhledna ztratila během okupace svou funkci. Letecký maják byl na rozkaz okupantů vyřazen z provozu, aby neposkytoval orientaci spojeneckým letadlům. Na Tlusté hoře dnes ono idylické výletní místo připomínají pozůstatky betonových základů pro klece zvířat a mezi vzrostlými stromy ukrytá (ze své původní výšky ovšem zkrácená) železná konstrukce majákové rozhledny, která není přístupná veřejnosti.

foto ©Kateřina Svobodová
jakékoli použití je bez vyžádaného písemného souhlasu autora zakázáno


Máte vlastní fotky ze zlínské ZOO? Jste ochotni se o ně podělit? V takovém případě nám, prosím, napište

nahoru
Staré pozdravy Staré Luhačovice Staré železnice Staré Košice Stará Praha Old Prague Fotogen

© Starý Zlín 2007-2019

tvorba www, firemní a svatební videa 
SKILL production

Jsou tyto stránky responsivní?

Veškerý obrazový materiál na www.staryzlin.cz je opatřen ochranným vodoznakem, obsah těchto webových stránek je chráněn vlastním autorským právem nebo autorským právem jiných stran. Kopírování, rozšiřování, pronájem, vytěžování nebo jakékoli zužitkování obsahu je bez souhlasu autorů zakázáno, neoprávněné užití jakéhokoli obsahu je postižitelné v občanskoprávním i trestním řízení.