StarýZlín

KARIÉRA ZLÍNSKÉHO LVA CÉSARA

PÁTEČNÍ VYDÁNÍ 18. října 1935

Spatřil poprvé světlo světa mřížemi cirkusové klece, v níž se třásl zimou mrazivých jarních dnů, protože teplo unikalo stanovou plachtovinou do chladného prostoru nad cirkem. A dostal své hrdé jméno César, když ještě vypadal úplně zimomřivě, choule se v náručí majitele pojízdného cirkusu.

Tak přijel před půl šestým rokem do Zlína, do toho zázračného města, kde po měsících slabých návštěv, jež ohrožovaly existenci kočovného podniku, zase byl velký stan zaplněn vděčnými diváky do posledního místa. Do Zlína, kde se po dlouhé době zase ředitel usmíval a kroutil si kníry, kde se krasojezdkyně probrala ze své tupé resignace a rozsévala se sedel bílých arabů úsměv zcela neprofesionální, kde se augustové vytrhli ze své smrtelné vážnosti a kde si žonglér chutě přibral k produkci ještě dva talíře. A šťastný ředitel přinesl osobně jako projev radostných diváků Tomáši Baťovi malého krále zvířat Césara.

Tam začal pro lvíčka úplně nový život. Právě se začalo rozvíjet jaro. César se toulal velkou zahradou - jak byla ohromná pro toho tvorečka, zvyklého dosud na tři čtvereční metry bezútěšné holé klece. Chodil žlutým pískem upravených stezek, prodíral se křovinami, našlapuje měkce, s probouzejícím se instinktem šelmy, otíral se o stromy, přimhuřuje slastně oči, a zíval smavě do jarního slunka.

Potom vyrostl a začal cenit mladé zuby také na lidi, tváře se bojovně. Vyneslo mu to omezení osobní svobod tím nejkrásnějším způsobem, jaký si lev ve střední Evropě může přát. Dostal prostornou a světlou klec v zámeckém parku pod Klubovním domem, kde se právě shromažďovali první příslušníci zlínské zoologické zahrady. Tři léta se tam líně protahoval na slunci a vyrůstal v chloubu zahrady.

Před rokem nová změna. Z parku byla přestěhována celá zoologická zahrada k leteckému maják pod Tlustou, k lesu, k Veliké džungli. César se na ni ovšem jenom zasněně díval, dávno zvážněl a pak si založil s lvicí Bety rodinu.

Tady by vlastně mělo přestat vypravování o jeho osudech, u tiché rodinné idylky. Na podlaze klece bychom nechali ležet lady Bety,kojící tři malá, roztomilá lvíčata (jako by mamince z oka vypadla) a opodál by seděl mistr César s mohutnou hřívou. Před klecí by eventuálně stál dozorce, na něhož by se César blahosklonně usmíval.

Ale tady na prahu rodinné selanky se něco stalo. Tady právě začala Césarova veliká kariéra. Po vlastech českých jezdil v té době sochař, který měl vytesat Štefánikův pomník pro Bratislavu, a hledal model k mohutné, pětimetrové postavě lva. Sochař z Prahy; tam vhodného lva nenalezl. Ani v Brně, ani v Bratislavě, ani v Ostravě, ani v Olomouci. Až konečně jde při návštěvě Zlína k leteckému majáku a tam spatří Césara. Krásného, vznešeného, mohutného Césara - prostě krále zvířat, jak má vypadat. Hned jedná o jeho angažování a za pár dnů odjíždí César k půlročnímu pobytu v malířském ateliéru do Prahy. Jeho ošetřovatel se smutně dívá za vlakem a dojatě se utěšuje: "No jo, ale kdepak by von našel tak dobře krmenýho lva, někde v cirkuse. A potom, málo naplat, tak krásnej a chlupatej je jenom César."

César tedy stojí modelem a bude buď vytesán do kamene, jenž přetrvá věky, nebo odlit z bronzu, neméně vzdorujícího zubu času. A ve své němé kamenné podobě bude jako symbol státní síly hrdě vzhlížet s dominujícího místa k státní hranici. Stal se slavný. Přišli už také filmaři a krásného lva si natočili. Jiní filmaři by chtěli Césara užít v nějakém zvukovém filmu. Tak se s ním možná jednou setkáme v šeru zvukových kin, s tou krásnou, svalnatou postavou, jež si jistě svou vznešenost zachová i na bílé projekční ploše. Buď jak buď, nebude to však Césarův filmový debut.

K tomu bychom museli jít daleko zpátky, až do sluncem prozářeného mládí. Zpátky, až k jednomu květnovému dni. Na zahradě vily pod Čepkovem stál kamion Fox Movieton News a operátor von Pebal natáčel slavný projev Tomáše Bati "Nebojme se budoucnosti", jediný zvukový snímek velikého tvůrce Zlína. Až se znovu setkáte s tímto snímkem, poslouchejte pozorně. Tomáš Baťa mluví pevným, ostrým hlasem o veliké práci, jež čeká všechny ševce tohoto světa. A ve dvou místech ozývá se za jeho jasnými slovy temné mručení, sice jen ze vzdáleného zvukového pozadí, ale přece dobře slyšitelné.

To se malý César přiblížil na své toulce zahradou ke skupině filmařů a připojil se svým královským hlasem k hlasu svého pána.

---