autentický zvukový záznam bombardování Zlína

Fotografie zaslal Petr Pivoda

bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944bombardování Zlína roku 1944

20.listopadu 1944

(osobní vzpomínky a mnoho autentických fotografií od pana Jiřího Wlasáka)


O válce již bylo napsáno a nafilmováno mnoho, i o tom, jak byl bombardován Zlín v roce 1944.

Ještě je nás pár pamětníků, kteří si na to vzpomínáme.

Bylo nám 18 - byl jsem učeň v punčochárnách, které byly v západní části továrny v budovách 94, 95, 104, 105...

V roce 1944 se staly nálety na německá města každodenní záležitostí. Přelety přes naše území začaly někdy na jaře a bylo-li pěkné počasí, mohli jsme s jistotou počítat, že mezi 9. a 10. hodinou dopolední bude poplach.

Nejprve bylo vyhlášeno letecké nebezpečí, což znamenalo, že se má každý připravit a při vyhlášení poplachu už jen co nejrychleji opustit pracoviště i továrnu a uchýlit se do krytu.


bombardování Zlína bombardování Zlína

mapka a bombardovací zóny vzhledem k Zlínu (z dobového tisku)

bombardování Zlína

dobové instrukce protiletecké ochrany

Již koncem roku 1943 se začaly budovat s povinnou účastí zaměstnanců zákopové kryty na Rybníkách. Nebyl to příliš bezpečný úkryt a také tam nikdo nechodil. Podobné byly i v lese nad Letnou, v místech, kde je dnes Koliba. Bezpečný kryt byl štolový, vyhloubený do svahu pod cestou na Mladcovou, tam také chodili starší zaměstnanci.


mladí "punčocháři" hloubí zákopy na Rybníkách

My mladí jsme pokračovali na mladcovský kopec a dále, zatímco se nad námi ve velké výšce na modré obloze sunuly k severu svazy těžkých bombardovacích letadel v doprovodu stíhaček. Někdy se někteří pokoušeli počítat, kolik jich je. Pohled to byl úchvatný, ale nebylo možné zapomenout, že nesou zkázu a smrt.

Často také bylo po delší době slyšet vzdálené detonace shazovaných bomb. Po poledni jsme se vraceli blíže k továrně a poplach byl ukončen. V podstatě to byly pro nás příjemné dny. Oddech při pěkném počasí a pro mnohé nekontrolovaný odchod přes bránu znamenal, že si mohou něco odnést domů, za což hrozil od německých úřadů trest nejpřísnější.

Krásné počasí však nebylo 20. listopadu 1944:
(mnohdy se omylem uvádí, že byl "krásný podzimní, téměř bezoblačný den", což je zcela zavádějící informace - bylo-li by tomu skutečně tak, nebyly by m.j. voleny náhradní cíle, mezi něž patřil i Zlín - pozn. www.staryzlin.cz)

Byl to pravý podzimní den, obloha zatažená, tedy bylo dost divné, že byl vyhlášen letecký poplach. Ten den jsem nebyl v práci v punčochárnách, proto jsem vyrazil z internátu směrem k lesu za památníkem T. Bati, podél potoka, který teče od Kudlova. Bylo tam mnoho lidí, procházeli jsme se po lesní cestě a čekali na ukončení poplachu.

To, co přišlo ve 12 hodin a 35 minut, mělo nečekané zakončení :

Burácení leteckých motorů nasvědčovalo, že letadla letí nízko a následný hukot a výbuchy bomb vysvětlovaly vše. Všichni přítomní se vrhli ze svahu k potoku a instinktivně se kryli. Když vše pominulo, pospíchali jsme z lesa a z míst, kde je továrna, jsme uviděli stoupat k obloze hustý černý dým. Šli jsme co nejblíže, abychom viděli, co bylo zasaženo. Hořely sklady hotových výrobků v budově 32 a sklady materiálu pro obuvnickou a gumárenskou výrobu v budově 33. Všude bylo plno skla z rozbitých oken, papíru, úlomků dřeva a cihel. Nikde nezůstalo žádné okno celé. Občas se ozvala detonace časované bomby.


to byl náš první pohled po vystoupení z lesa

ZÁBĚRY Z TOVÁRNY:

bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína

ZÁBĚRY Z MĚSTA:

bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína

Členové CO (Civilní obrana) nás odháněli z náměstí Práce. Bydlel jsem na IV. chlapeckém internátě, to je ten přímo za hotelem Moskva. Do tohoto prostoru se také nesmělo vkročit, protože hotel i jeho okolí byly zasaženy.

ZÁBĚRY HOTELU A OKOLÍ:

bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína bombardování Zlína

Tím pádem na našem internátě nezůstalo jediné okno celé. Sešli jsme se v prostoru u dívčích internátů, kam se dostavili i naši vychovatelé. Pro první noc nám byly přiděleny k přespání společenské místnosti v přízemí IV. dívčího internátu, kde bydlely absolventky BŠP. K spánku to moc pohodlné nebylo, ale byla střecha nad hlavou a teplo. Dalších několik nocí jsme spali již na pokojích, protože obyvatelky internátu odjely domů. Prvních několik dnů jsme pomáhali vystěhovávat nábytek z poškozených domků na kraji Letné.


bombardování Zlína bombardování Zlína

Když byly zneškodněny nevybuchlé bomby v hotelu i okolí, dostali jsme povolení k návratu na IV. chlapecký internát a to byl další nezapomenutelný zážitek: Veškeré sklo z oken bylo v místnostech. Nejprve jsme ho odstraňovali z postelí a potom vymetali na chodbu a na jejím konci oknem, které je až k podlaze, ven - přímo na zaparkovaná německá auta z nedalekého úřadu. Když k nim Němci přišli, slyšeli jsme je klít, ale naštěstí z toho nic nebylo. Topení nefungovalo, elektrika nebyla – elektrárna poškozená, vyřazená z činnosti. Na svícení posloužily svíčky, proti zimě jsme dostali další přikrývky. Okna byla „zasklena“ deskami s výjimkou jednoho venkovního na každé straně. Voda netekla, vozila se v cisternách a nosila do umýváren. Jak jsme se stravovali v prvních dnech, si již nevzpomínám, asi to byla jen studená strava, protože v jídelnách na obchodním domě potřebovali páru. Za tím účelem byly přivezeny z venkova lokomobily, které vyrobenou páru potrubím dodávaly do jídelen a potom se již mohlo vařit. Toto vše se dělo postupně, i na elektrický proud jsme brzy byli připojeni. Také to již vytvářelo podmínky, abychom začali někde pořádně pracovat.


lokomobily v přístřešku před obchodním domem

Na internátě jsme se postupně zabydleli opět velmi dobře, i se zimou jsme se brzy vyrovnali. Ber kde ber, někdo někde sehnal malá železná kamínka, odjakživa zvaná „vincek“, o nichž je známo, že okamžitě dovedou sálat teplo, ovšem musí se stále krmit nějakým topivem. I roury a dvě kolena jsme sehnali, stačilo jen v dřevěném okně vyřezat díru a topení bylo hotové. Objevili jsme i známé u obsluhy lokomobil a ti nás občas podarovali trochou uhlí.


každý byl povinen přinést cestou z práce nějaké dřevo, kterého se všude povalovalo dost

Byli jsme přiděleni na odklizovací práce na vlakovém nádraží, které bylo hodně poškozené. Příjezdy a odjezdy vlaků byly v Prštném. Dostali jsme pracovní boty, bagančata z jakési umělé kůže, která připomínala papírovinu ale podrážka byla z poctivého dřeva. A protože to byl jeden kus vcelku i s podpatkem, byla podrážka do oblouku, aby se v tom dalo chodit. Údajně se takové vyráběly pro vězně v koncentračních táborech. Museli jsme v tom chodit pomalu a když nás šlo v obchodním domě po schodech více a dali jsme si záležet, byl to pěkný rámus.

Práce na nádraží spočívala v odklízení trosek a zasypávání kráterů po bombách. Jednoho dne poslali malou skupinu nás učňů, abychom vyklidili všechno, co zbylo v prostoru, kde byl bufet a vozili to do nedalekého kráteru. Mimochodem, bufet býval v těch místech, kde je i dnes, jen nad ním stála poschoďová budova.


Zde se odehrála další příhoda, kterou nelze zapomenout :

Vyváželi jsme deštěm rozbředlou suť, smíchanou se zbytky různého zboží a střepů ze skla, až jsme se dopracovali k prodejnímu pultu, který v tom válečném řádění zůstal téměř neporušen. Okamžitě nás napadlo, že by tam mohla být nějaká konzerva masa, nebo něco jiného, na čem bychom si pochutnali. Není divu, v našem věku a v době přídělového hospodářství - cokoliv, co bychom mohli sníst navíc, bylo vítáno. Nebylo tam nic, jen nějaké papíry. Jaké bylo však naše překvapení a radost, když jsme po prozkoumání těch papírů zjistili, že jsou to archy s nalepenými potravinovými lístky na maso, chléb a pečivo. Zajásali jsme a vůbec neuvažovali, jakému nebezpečí se vydáváme, když nález neoznámíme a neodevzdáme. O trestech za takové jednání raději ani neuvažovat. Jeden dobrovolník strčil archy pod kabát a šel na internát, kde v korytech na umývárně již byla nanošená čerstvá voda a tam je ponořil. Po odmočení a vysušení jsme si kořist přiměřeně rozdělili a rozdali, aby nikdo neměl příliš velké množství u sebe. Pár dnů jsme si mohli dopřávat a na svačinu jsme si každý opékal pár buřtů, až se nezasvěcení divili, jak si tak najednou žijeme nad poměry přídělového systému. Zvláště my učni, kteří jsme většinu lístků odevzdávali na stravenky, takže nám na přilepšení zbývalo zoufale málo a, znáte to, v tom věku je chuť k jídlu stále. Naštěstí nikdo nic neprozradil a několik lidí si tak v té válečné bídě trochu pomohlo.

Další z osobně prožitých událostí, nesmazatelně vrytých do paměti, byl pohřeb občanů Zlína,
kteří se stali oběťmi bombardování:

Rakve stály před radnicí a já stál s několika kamarády čestnou stráž. Jak jsme se k té funkci dostali, si vůbec nevzpomínám, ale vše ostatní se vrylo do paměti silně. Rakve byly pak naloženy na vozy "platoňáky" a šli jsme podél nich s průvodem, který ovšem za Velkým kinem značně prořídl. Na Lesním hřbitově jsme byli požádáni, abychom pomohli odnášet rakve. V osmnácti letech to byl pro nás zážitek dosti smutný, ale mnozí naši vrstevníci v místech, kudy válka prošla, měli zážitky smutnější i krutější.

Život ve městě a továrně se pomalu rozbíhal a krutá válka se pomalu, ale jistě chýlila ke konci. Mnoho se namluvilo o tom, že obuvnickou výrobu likvidovali Američané záměrně z konkurenčních důvodů, ale důvod bombardování byl zcela jiný, jak je uvedeno v článku uveřejněném ve ZN 13.11.1999, napsaného podle dopisu amerického pilota, který ten den, 20.11.1944, byl nad Brnem a jiní z toho svazu bombardovali Břeclav, Přerov, Hodonín, Zlín coby náhradní cíle...

© Jiří Wlasák
Ve Zlíně - červen 2007

DOPLŇUJÍCÍ ILUSTRAČNÍ OBRÁZKY LETADEL S VYUŽITÍM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ:

www.uscocpits.com

www.worldwar2pilots.com

www.consolidatedaircraft.org

www.aeronautics.ru

bombardování Zlína bombardování Zlína
B-17 a B-24, které bombardovaly i Zlín
bombardování Zlína bombardování Zlína
kokpit B-17 a B-24
bombardování Zlína bombardování Zlína
výrobní hala na B-24 / B-17 v akci

nahoru

Gottwaldov

© Starý Zlín | všechna práva vyhrazena | www, svatební video Praha SKILL production Zlín | stará Praha | XHTML 1.0 valid | CSS 2.1 valid | RSS valid
generální partner ZELENKA Czech Republic s.r.o. | oficiální partner statutární město Zlín