partner nadace

hlavní partner


úvod Vodní Dlouhá spodní Dlouhá horní Bartošova náměstí Míru I. náměstí Míru II. Rašínova radnice Soudní Zarámí


Radnice Zlín | Zlínská radnice

O radnici to pěkně napsal akad. arch. Eduard Staša :

Z minulosti zlínské radnice

Ve druhé polovině roku 1586 prožívali obyvatelé Zlína slavné dny. Město dokončilo stavbu nové radnice na západní straně rynku. Budova to byla jednopatrová, vystavěná zlínskými měšťany v renesančním slohu v závěru 16.století, které bylo v životě města obdobím dlouholetého klidu a hospodářského rozmachu. Svědčí o tom také renesanční přestavba kostela, dokončená v roce 1566, i budovy zámku v r. 1571 až 1580. Město mělo v těch dobách své lázně s lazebníkem, špitál s felčarem, školu, ale také tři mlýny, dva pivovary a sladovnu, cihelnu i jatka a další významné budovy a hospodářské objekty. Bylo to období vlády významného rodu Tetourů z Tetova, od roku 1571 pak Jana Kropáče z Nevědomí, Žerotínů a Cedlarů z Hofu.

Naši otcové z budovy radnice zažili už jen kamenné ostění s renesančním vlysem a s vytesaným datem 1586 u vstupu do zasedací síně v prvním patře. Mluví o tom i zlínský historik dr. Karel Stloukal, rodák z domu čp. 60 na severní straně náměstí, autor stručné historie, vydané ke 550 letům města Zlína. Považuje tento architektonický fragment, který zde byl až do požáru v roce 1921, za svědectví o "její starobylosti a původní výstavnosti". Popravdě řečeno, nezachovalo se nám nic o tom, jak vypadala tato renesanční stavba.


Vezmeme-li v úvahu staletá chátrání budovy a požáry (o vypálení radnice je zmínka například v r. 1635) i všechny stavební proměny, jimiž musela projít, pak se nelze divit, že na nejstarších fotografiích z rozmezí 19.–20. století nenajdeme už žádnou stopu po jejím původním vzhledu. Nepomohou nám ani obrazy z let 1746 a 1846, kdy je radnice znázorněna v nepříliš přehledném záběru. Jedna věc však stojí za zmínku: Je to uvedení radnice na obraze městské veduty, jejíž původ klademe mezi léta 1566 až 1581. Ta napovídá, že budova zde musela být už před renesančním přestavbou v roce 1586, což není v rozporu s jinými historickými prameny, podle nichž je radnice ve Zlíně doložena už v roce 1569. Koneckonců se první radnice v českých zemích začaly stavět v průběhu 15. století na náměstích při tržištích, obyčejně na místě vybouraných domů. Nebylo tomu zřejmě jinak ani ve Zlíně. Máme tedy před sebou starou fotografii západní strany náměstí z doby před první světovou válkou. Zadíváme-li se na ni pozorněji, nelze nevidět, že levou stranu průčelí radnice od jihu tvoří budova architektonicky odlišná a jakoby samostatná. Porovnáme-li mapy města z let 1829 a 1877 i kronikářské záznamy někdejšího zlínského archiváře Ant. Slovenčíka, dojdeme k zajímavému závěru: Ukazuje se, že budova radnice byla někdy v první polovině 19. století rozšířena směrem jižním o sousední dům čp. 11, který patřil zlínskému rolníku Matulíkovi (dům byl koupen r.1893).

Průčelí původní radnice tvořila pouze její pravá část, rohem vystupující před frontu sousedních domů s hostincem. Zdá se, že toto rozšíření budovy mohlo vést i k přemístění radní síně v patře, jak by o tom svědčila vysoká okna v průčelí. Pokud jde o sousední, ustupující dvojici domů s obecním hostincem na rohu s ulicí Kovářskou, mohla být součástí starší fronty náměstí.

Poslyšme svědectví zlínského měšťana z konce minulého století: "Občanská záložna byla až do roku 1890 umístěna ve starém ratúzi, v prvním patře, na západní straně. Do ratúza se přicházelo podloubím po hrbolaté dlažbě. Vlevo z chodby se vcházelo do obecní kanceláře, kde po obecním písaři Linkenheldovi úřadoval obecní tajemník Limanovský. Naproti byl byt obecního strážníka Klinkovského. Obecní zasedací síň byla v 1. patře, měla obrovský stůl potažený zeleným suknem, okolo stolu 12 křesel se znakem zlínské obce. V čele visel barvotiskový portrét císaře Františka Josefa I., zakrytý zelným organtýnem, aby zlatý rám a portrét nedošel úhony."

Skutečností zůstává, že všechny uvedené budovy byly v 19. století už značně zchátralé. Svědčí o tom nejen zachované fotografie a svědectví našich předků, ale také zápisy z jednání obecního výboru města Zlína z listopadu roku 1888 za starosty Mikuláše Kašpárka a tajemníka Josefa Limanovského. Uvádí se v něm, že staré budovy radnice č. 12, 13 a 451 nelze přestavět pro "přílišnou nákladnost". Doporučuje se přistoupit ke stavbě nové, avšak je třeba zvážit, může-li se do toho pustit obec sama. Výbor se usnáší, aby "na památku čtyřicetiletého panování Jeho veličenstva Císaře a Krále Františka Josefa I. byla postavena radnice ve Zlíně spojením a vystavěním obecních domů č. 12, 13 a 451 na náměstí. Podmínkou však je, že náklad nebude vyšší než 25 000 zlatých a ke stavbě se přikročí teprve v r. 1891, ev. 1892." Jen tak zřejmě souhlasil se stavbou tehdejší majitel panství baron Leopold Haupt. V budově měly být obecní kanceláře a radní síň, ale i úřad soudní v případě, bude-li ve Zlíně soud povolen. Se zapojením Františka Josefa „do hry“ to nebylo špatně vymyšleno, jenže zřejmě ani to nepomohlo, protože už v červenci 1889 bylo toto usnesení zrušeno, od stavby nové radnice upuštěno a obec se musela spokojit se stavebními úpravami staré budovy.

Náměstí Míru radnice Zlín

Obrázek použit z knihy - Zlín ve fotografii. Fotografie zachytila situaci v Bartošově ulici v roce 1927. Foto ukazuje novou výstavbu Žaludkového domu čp. 15 na parcele č. 303. Je též vidět ještě nezastavěnou část parcely, kterou prodal radnici, aby byl přístup do dvora. Je též patrno, že budova radnice má v odstupující části jen 2 okna.


Po zrušení usnesení byl klid až do konce století i přes celou první světovou válku až do té osudné soboty 27. srpna roku 1921, kdy v 17 hodin 30 minut vypukl požár. Stará radnice vyhořela i se sousedním obecním hostincem „Na rožku“. Různých řečí a dohadů kolem toho požáru bylo tehdy ve města dost. Nicméně obecní návěští z té doby obyvatelům města oznámilo, že „Státní zastupitelství ustoupilo od stíhání neznámých pachatelů pro zločin žhářský radnice ve Zlíně“ a to dnem 7.9.1921. Zlínská obec pak vedla spor s pojišťovnou Moldavia Generali – akciová společnosti v Brně o výši náhrady škody. Radnice byla pojištěna na částku 30 000 Kčs, pojišťovna však odhadovala škodu na pouhých 12 625 Kč. Jak spor dopadl, nevíme. Víme však, že starost o stavbu nové radnice začala dávno před požárem. Už v červenci 1918 za starostenství továrníka Františka Štěpánka zadalo město vypracování náčrtů na novou radnici prostějovské firmě R. Konečný a J. Nedělník. Náčrty nedopadly dobře. Proto byla v roce 1920 vypsána soutěž na projekt nové radnice. Zúčastili se jí členové Spolku čs. Inženýrů a architektů i Společnosti architektů v Praze, ale i některé soukromé firmy. Porota za předsednictví pražského profesora ing. Arch. Pfistera zasedala v červenci 1920. Její závěrečné usnesení se nám však nezachovalo. Až teprve ze zápisu stavební komise města z prosince 1921 se dovídáme, že na zasedání městské rady za předsednictví tehdejšího starosty Františka Nováka byl k realizaci doporučen návrh zlínského rodáka arch. F. L. Gahury.

Potom už dostávají události spád a 13. srpna 1922 se konala slavnost položení základního kamene. Bylo pozváno mnoho hostů a organizací, postavena tribuna u kašny na náměstí, vyhrávalo několik hudeb. Přerovský pivovar – jak říká záznam v kronice – dodal k obecné spokojenosti pivo zdarma. Dobrou náladu poněkud pokazil prudký spor, který vzplanul nad protibaťovským prohlášením, které mělo být vloženo k základnímu kameni.


Poté bylo vypsáno nabídkové řízení na stavbu nové radnice, kterého se zúčastnilo několik stavitelských firem, aby nakonec stavbu provedl František Malota a spol. z Bratislavy a Krajča z blízké Kroměříže. V polovině r. 1924 byla stavba dokončena a zkolaudována.

Po téměř 340 letech zažívalo město a jeho obyvatelé znovu slavnostní chvíle otevření nové radniční budovy, i když poněkud zkalené událostmi předvolebního boje v roce 1923. Tehdy firma Baťa postavila vlastní kandidátku do obecních voleb a nová radnice, která byla dílem předchozí socialisticky orientované správy města, se stala předmětem útoků pod heslem „K čemu je městu radnice za šest miliónů, když by stačila za šest set tisíc“. Pravda je, že původní předpokládané náklady na stavbu – jen milión 473 tisíc korun nebyly dodrženy a obec se zadlužila. S těmi šesti milióny to však bylo předvolebně nadsazené. Když pak byl Tomáš Baťa zvolen starostou a továrna ve svorné personální unii s obcí po více než dvacet let vládla městu, ukázalo se, že nová radnice přece jen nebyla tak zbytečně velká. Nakonec musela být v roce 1936-37 rozšířena v Bartošově ulici až k sousednímu domu Žaludkovu. Tak tedy skončila stavební historie zlínské radnice.

Patří k prvním realizacím architekta a sochaře F. L. Gahury po jeho návratu z pražských studií. Jeho dílem je i socha kováře na severní straně nároží budovy, jejíž interiéry prozrazují sympatie k tehdejší vlně českého kubismu. Je přirozené, že celé dílo nese stopy dobového hledání a formování názorů na rodící se moderní částkou architekturu. Vzniklo tu nicméně dílo pozoruhodné svým osobitým, poněkud robustním výtvarným pojetím, stavba jednoduchá a lapidární, oproštěná od zdobivého detailu. Dílo zdařile vkomponované do prostoru náměstí a přilehlé ulice se stalo neodmyslitelnou součástí centrální části města a jeho náměstí. A zůstává jím dodnes.

Dům čp. 7, parcela č. 291

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1820 zde bydlel Jakub Macháň

Jeho syn František Macháň ∗23.8. 1848 byl kloboučníkem, jeho ženou byla Františka Červinková ∗13.5. 1853. V domě se pak vystřídali další majitelé. Byla tam trafika a opravna hudebních nástrojů.

Dům čp. 8 par. č. 295

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1820 zde bydlel Jan Stavjaník

V tomto domě byla Blažkova parfumerie a drogerie.

Dům čp. 9, parcela č. 296

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1820 zde bydlel Tomáš Zgusta

Ve starém domě bydlel Kašpar Mikšík. Byl řezníkem a po něm tam vzniklo řeznictví Červinkovo. Ti už provozovali řeznictví v nově postaveném domě. Vedle Červinkovu řeznictví měl obchod s pánským oblečením pan Bohuslav Hlavnička ∗1899 v Prostějově. Prodával obleky z Prostějova a obchod se jmenoval „Prvoděv“.

Dům čp. 10, parcela č. 297

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1820 zde bydlel Josef Šulc

V roce 1866, přesněji 14.3., se zde narodil Jindřich Schindler, který se oženil s Helenou Jelínkovou ∗12.2. v Šumicích. Měli syna Františka Shindlera ∗20.4.1897, který se též v tomto domě narodil. Dům byl později po výstavbě nové radnice přestavěn a po 2. světové válce též přičleněn k radnici.

Dům čp.11, parcela č. 298

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1893 koupila radnice sousední dům na parcele č. 298 čp. 11, který patřil zlínskému rolníku Matulíkovi, k rozšíření prostor radnice. Podle neoficiálních informací se rodina přestěhovala do obecního domu v Kovářské ulici do č. 14. Zde bydleli až do osudného roku 1921, kdy radnice vyhořela. Pro postavení nové radnice bylo třeba zbourat i dům č. 14 a tak byl Matulíkům poskytnut pozemek k postavení domu na Štefanikově ulici. Dům dostal též číslo 14.

Dům čp. 12, parcela č. 299

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

Radnice byla postavena v roce 1586 na parcele č. 299. Katastrální evidence byla provedena na základě patentu Marie Terezie asi v roce 1750 – 1780. Současně bylo také provedeno očíslování domů.

Dům čp. 13 a, parcela č. 300

Severní strana náměstí Míru, Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

Současně s hostincem byl postaven na parcele č. 300 hasičský dům.

Dům čp. 13b, parcela č. 301

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V sousedství hasičského domu byl postaven hostinec „Na rožku“. Parcela včetně domu zasahovala do ulice Kovářské, dříve se jí říkalo Žebračka.

Dům čp. 451, parcela č. 301

Náměstí Míru radnice Zlín

Na této parcele vedle hostince „Na rožku“ byla budova městského chudobince. Proto se původně ulici říkalo Žebračka. Později se jmenovala Kovářská a pak nově Bartošova ulice.

Dům čp. 14, parcela č. 302

Náměstí Míru radnice Zlín

S výstavbou staré radnice byl asi následně postaven obecní dům na Kovářské později Bartošově ulici. Při prodeji Matulíkova domu čp. 11 byli obyvatelé domu přestěhování do tohoto domu čp. 14 a dům se stal majetkem rodiny Matulíkových. Po požáru v roce 1921 dostala rodina Matulíkových pozemek na Štefáníkově ulici, kde si postavili nový dům s čp. 14. Ten dům stojí dodnes.

Dům čp. 12, parcela č. 298, 299, 300, 301, 451, 302

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

13. srpna 1922 se konala slavnost položení základního kamene pro postavení nové radnice podle projektu zlínského rodáka Arch. F. L.Gahury. Radnice byla v roce 1924 zkolaudována. V roce 1936 – 1937 byla radnice rozšířena v Bartošově ulici o jedno okenní pole s průjezdem do dvoru radnice.

Širší podrobnosti jsou více popsány u domu č. 15 v Bartošově ulici

Dům čp. 15, parcela č. 303

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1820 v tomto domě bydlel Honorát Schaaf. Dům později patřil řezníku Barvířovi. Bylo to v podstatně hospodářské stavení. Následně J. Žaludek po postavení domu čp. 16 koupil i sousední dům čp. 15, který již byl v majetku pernikáře Čištína. Radnice potřebovala vjezd na radniční dvůr a tak se dohodla s J. Žaludkem o odkoupení části pozemku pro přístavbu radnice. Tato přístavba se uskutečnila až v roce 1936 – 1937.

V roce 1927 postavil J. Žaludek na zbývajícím pozemku „Oděvní dům“. Od roku 1929 tam pracoval syn Karel, který se u otce vyučil prodavačem a stal se v novém obchodě příručím.

V roce 1953 byl dům zbaven z důvodu emigrace vlastníků do ciziny. Dům byl po roce 1990 vrácen v restituci majitelům a ti ho prodali městu. Radnice propojila obytné místnosti a zřídila z nich kanceláře. V přízemí zůstaly obchodní místnosti.

Fotografie zachytila situaci v Bartošově ulici v roce 1927. Foto ukazuje novou výstavbu Žaludkového domu čp. 15 na parcele č. 303. Je též vidět ještě nezastavěnou část parcely, kterou prodal radnici, aby byl přístup do dvora. Je též patrno, že budova radnice má v odstupující části jen 2 okna.

Dům čp. 16, parcela č.304

Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín Náměstí Míru radnice Zlín

V roce 1820 zde bydlel Tomáš Tlusták. Byl to sedlák a hospodářství provozoval asi až do roku 1911. Dům celý prodal krejčímu Janu Žaludkovi z Příluku. Tento (viz foto) dům zboural a na jeho místě postavil patrový dům a založil v něm obchod s oděvy zvaný „Na Žaludkovém“.

Jan Žaludek měl s manželkou Františkou Kabelovou 8 dětí. Jeho syn Karel ∗8.3.1908 v Příluku převzal po otci krejčovský závod. Tento vedl až do roku 1952 kdy mu byl obchod zabaven za napomáhání braru v útěku z republiky. Karel zemřel 20.5.1984. Dům byl pak po roce 1990 vrácen dětem Janu Žaludkovi a Marii provdané Krčmářová.


poděkování

Ing. Jaroslav Klepal, in memoriam

zašlete nám materiál tady chci mít reklamu

úvod Vodní Dlouhá spodní Dlouhá horní Bartošova náměstí Míru I. náměstí Míru II. Rašínova radnice Soudní Zarámí


nahoru
Staré pozdravy Staré Luhačovice Staré železnice Staré Košice Stará Praha Old Prague Fotogen

© Starý Zlín 2007-2019

tvorba www, firemní a svatební videa 
SKILL production

Jsou tyto stránky responsivní?

Veškerý obrazový materiál na www.staryzlin.cz je opatřen ochranným vodoznakem, obsah těchto webových stránek je chráněn vlastním autorským právem nebo autorským právem jiných stran. Kopírování, rozšiřování, pronájem, vytěžování nebo jakékoli zužitkování obsahu je bez souhlasu autorů zakázáno, neoprávněné užití jakéhokoli obsahu je postižitelné v občanskoprávním i trestním řízení.